Něco o mě, něco o Octavii, něco o minulosti, něco o přítomnosti, kde na budoucnost si budu muset počkat i já sám.

ŠKODA OCTAVIA SUPER, typ 702

Má Škodověnka byla vyrobena v druhé polovině dvacátého století a to v květnu roku 1961. Výrobcem těchto vozidel byli automobilové závody, n. p. Mladá Boleslav a její pořizovací cena činila 29.500 Kčs. Na přání prvního jejího majitele, pana Juraje Lipky z Ostravy byla provedena ve dvou barevném (modro - bílém) provedení a byly nainstalovány ostřikovače čelního skla. Částka za tyto úpravy činila 250 Kč. Podobné úpravy byly v této době považovány za nadstandardní. Pan Juraj Lipka, vůz vlastnil až do roku 1985, kdy jej za cenu cca.8. 500,- Kčs koupil pan Ignác Dulaj, tedy můj děda, který i před koupí tohoto vozu vlastnil nejeden vůz, ale vše to byly kvalitní stroje tuzemské výroby, značky Škoda. S této doby, kdy mi bylo něco kolem deseti let, mám na toto skvělé auto první vzpomínky a již tehdy mi-má ,,babička~, (tak jsem jí říkal) - přirostla k srdci a věděl jsem že není jiného vozu kterého bych chtěl. Snad náhoda tomu tak chtěla že se tak nakonec i stalo. Byla mi věnována od mých prarodičů k mým osmnáctým narozeninám v roce 1997. Ano, v roce 1997. V roce velkých povodní které zasáhly bezmála půlku naší republiky. Voda se nevyhnula ani Ostravě a Bohumínské ulici, kde byla Octavia garážovaná. Mohlo tak být nakonec vše jinak, nebýt dědy, který ač přes svůj vysoký věk a za dramatických okolností, krátce před celkovou evakuací celé ulice, vyvezl automobil na protější vyvýšenou ulici. Tímto zcela jistě zachránil vůz od úplného znehodnocení a zničení.
Stal jsem se tak jejím třetím majitelem. Po převozu z Ov do Rýmařova jsem byl nucen vůz přehlásit a dostat novou SPZ a to BRE 42-89, z původní OV 13-91.
Mezi nejznámější předchůdce Octávií Super patřila Škoda 440 Spartak, která byla vyráběna až do roku 1959. V téže roce došlo k modernizací automobilové řady Spartak. Takto vnikl vůz Octavia Super (ze Škody 445). Octavia Super se dík tomu dočkala některých úprav, které se týkaly například víčka od palivové nádrže která se z původního místa na pravém blatníku přesunula na bok karoserie. Jednalo se také o takzvané křidélka, která byla montována právě na horní část blatníku. Na to navazuje ještě jedna úprava, jedná se o změnu zadních svítidel.
Ještě v roce 1959 se započalo s výrobou vozů Octavia, Octavia Super a s Octávií Tourink Sport, které byly vyráběny až do roku 1964 kdy výroba těchto typů Škodovek skončila. Samotných Octávií Super bylo vyrobeno 229 531 kusů.
Něco málo o technických parametrech těchto vozů.
Octavia super, se může pyšnit čtyřdobým, zážehovým, kapalinou chlazeným motorem, řadovým čtyř válcem OHV s 42 koňskými silami pod kapotou. Obsah motoru umístěným ve předu činí 1089 ccm kubických, při 4.500 otáčkami za minutu, s kompresním poměrem 7,5. Přípravu palivové směsi zajišťuje karburátor Jikov 32 SOPc. Karoserie-podvozková, celokovová, uzavřená, čtyřmístná, dvoudveřová (Tudor). Spotřeba paliva vozu byla dle dobových pramenů udávána na 7,7 l na 100/km. Délka vozu činí 4065mm, s výškou 1430mm a šířkou 1530mm. Toto vše činilo s autíčka 1270-ti kilogramového mazlíčka.
Automobil byl postaven pro přepravu čtyř osob (o to více místa mají pasažéři sedící na zadních sedadlech) s technickým označením-limuzína. Jako v limuzíně se taky pasažéři cítí, neboť například sedák přední sedačky, není rozdělen na dvě části, jak tomu zpravidla bývá u O.A., nýbrž se skládá jen z jednoho kusu. Prostornou a pohodlnou lůžkovou úpravu vytvoříme po drobných úpravách a to sklopením opěradla přední sedačky a propojením tak se sedákem zadní sedačky. Škoda Octavia má své kouzlo také díky detailům, na které narazíte například při vašem prvním tankování. Pro to abyste mohli načerpat pohonné hmoty do nádrže, musíte prve rafinovaně myšleným táhlem, které se skrývá uvnitř vozu na tapecírungu vedle zadních sedaček potáhnout toto táhlo a tak otevřít víčko nádrže. Důmyslně jsou zde vyřešeny také háčky na oděvy, které v případě že je momentálně nepoužíváte mohou býti zaklopeny a tak se stát prakticky přehlédnutelnými. Co se týče interiéru, vidět je zde taky precizně vytvořen výklenek pro opření lokte, který se nachází na obou bocích pro pasažéry sedící vzadu. Mě osobně se ale ze všeho nejvíce líbí a nejvíce vyhovuje přepínač dálkových a tlumených světel, které je oproti jiným vozům umístěno na podlaze a to vlevo od brzdového pedálu.
Vůz byl v mém vlastnictví od 2. listopadu 1997 a musím říci že jsem si nedovedl kdy připustit že bych o něj jakkoli kdy přišel, už jen pro to, co vše jsem s tímto vozem prožil. Tak třeba má první zimní motoristická sezóna, ve které jsem měl svou první dopravní nehodu ve Staré Vsi, kdy jsem po nezvládnutí jedné ze zatáček havaroval a tak poškodil přední část vozu. Následná oprava mě nestála jen nemalé peníze, ale taky hodně shánění náhradních dílů a tak i času. I přes tuto, nebo právě díky této události jsem si začal více vážit tohoto vozidla a to natolik, že jsem začal vyhledávat příležitosti předvést se a především vůz na akcích spojené s autoveteránizmem.
Náhoda tomu chtěla a v létě 1998 jsem se v Poděbradech setkal s panem Josefem Kvasnicou, který sám je velký fanda do stařičkých Škodovek. Dík tomuto setkání jsem potkal mnoho dalších skvělých lidí z veterán klubu v Hradci Králové. A tak začaly mé pravidelné minimálně třídenní výlety do autokempu Stříbrný rybník v H.K, kam jsem taky až na výjimku roku 2000 pravidelně dojížděl. Krom návštěv H.K. jsem se také dvakrát a to v letech 1999 a 2003 zúčastnil veterán rallye na hradě Sovinec. Nejdůležitější byl pro mě vždy, právě každoroční stočtyřicetikilometroví výlet do Východních Čech. V roce 2003 jsem na své Octavii měnil opět registraci svého vozu. Díky nemalé pomoci mých přátel a mého velkého nápadu jsem mohl po půl ročním čekání svou dosavadní státní poznávací značku změnit za registrační značku 1T5 1961. Ano, poslední čtyřčíslí je totožné s ročníkem výroby mého vozu.
Někde tady jsem v roce 2003 své vyprávění končil a na nějakou dobu se odmlčel. Dnes je pár dní do konce roku 2009 a já mohu jen vzpomínat, probírat se starými fotografiemi a podělit se s Vámi všemi o mé zážitky a pocity prostřednictvím těchto řádků. Co se v mém životě a v životě po boku mé Octavie změnilo především? V Roce 2004 jsem se svou přítelkyní na srazu Škoda veteránů v Hradci králové oženil. Byl to vlastně zároveň poslední rok kdy byla má Octavia provozu schopná, což jsem ale v tu dobu ještě netušil. V roce 2005 jsem se svou ženou učinil zásadní rozhodnutí vyplívajíc z mé už prý až s nemocí hraničící zálibou se vším a ve všem jenž nese znak Škoda a nechal jsem si úředně změnit své dosavadní příjmení z rodného Dulaj, na dnes již zažité, Miroslav Škoda. Jak jsem již podotknul, po našem novomanželském návratu spět, jsem se rozhodl pro celkovou renovaci a opravu vozu. Celá akce bylo započata demontáží karoserie, uložení všech náhr. dílů atd…
Bohužel vlivem přemíry mé nové práce, nevhodným podmínkám pro opravu, ale především dík radostné události, kdy se nám narodil syn Brian, se prve celá renovace dlouhodobě protahovala a odkládala, až se neuskutečnila vůbec. Proč tomu tak bylo je dnes vlastně jedno a nic z toho se už nevrátí. Neznamená to ale že již není v mém srdci na ,,mou“ Octavii a věcem s ní spojené, lidí, kamarádů a zážitkům ze srazů místo. Dnes se věnuji především koníčku méně místa zabírajícímu, skladnějšímu ale stejně tak nostalgickému a to sběratelství všemu hezkému a nevšednímu, tématicky zaměřenému, jak jinak, než li Škodě.