" Druhá etapa byla co se týče navigace a trati náročnější, ale nám se líbila možná víc, nejen pro tu náročnost, ale i pro krajinu, kterou se projíždělo. Chvilku jel člověk lesem, pak mezi loukami a poli, poté vesničkami a pak zase do hlubokých lesů a soutěsek mezi skalami, no prostě paráda! I během této etapy následovaly úkoly a zkoušky. Zjistit jméno rodáka v jedné maličkaté vísce (Václav Laurin), koho je socha ve městě, které jsme projížděli (T.G.M. a tam jsme ani nemuseli brzdit, toho by poznal i slepý:o)). Naprosto fantastický tah pořadatelů však byla otázka, kdy se mělo odbočit z hlavní a vyjet v podstatě naprosto mimo civilizaci a další udané místo bylo až město asi sedm kilometrů vzdálené a v papírech bylo napsáno „Když už tam tudy pojedete, koukněte, co dělá Konrád…“. My jsme všichni jak trubky koukali po nějakém svatém u cesty, oči jsme si mohli vykoukat a po vjetí do onoho městečka mne do očí trkla cedule pivovaru KONRÁD :o) a já pořád, co mi to připomínalo…. Další úkol pak bylo zjistit firmu, která byla na křižovatce, nebo čím se zabyvají bratři Procházkové v jisté vesničce a to se musíme pochválit, protože toho jsme si všimli jako jedni z mála, nebo co je za firmu v budově na fotce.