Cestou spřáteleného Škoda historic klubu z Hradce Králové přišel k nám kontakt z Brazílie. Respektive žádost o technickou podporu.

Jak už to obvykle bývá, na začátku se vyjasňovalo, tedy ne počasí, ale zejména co je co a kdo je kdo, ale Emilio je pán, který anglicky vládne minimálně stejně, jako já, takže jsme se domluvili.

Přišel tak další doklad exportu Škodovek do Jižní Ameriky.

Jedou z hlavních položek, které se chystají na cestu je nové palivové čerpadlo.
Klima v kopcovité krajině okolo městečka Miguel Pereira zkrátka potřebují dokonalý přísun paliva. Všichni to určitě známe, když uhodí 30°C a jedeme v koloně.
No a tak postupně skládáme balíček první pomoci do Brazílie. Emiliovi je dnes 72 let, takže má nárok na to, aby jeho historie života se Škodovkami byla docela dlouhá. Začala se v roce 1965.
To zakoupil tuto ojetou škodovku:

Přední partije je opravdu dobově vytůněná.

Informace k fotografii zněla, že jde o Škodu 1200 Speciál, které byla postavena přímo v Brazílii na jednom z podvozků Š1200 dodaném k postavení sanitních nástaveb. Nejde však o jednorázový počin, ale o jedno ze šesti identických aut, která byla v Brazílii takto postavena.
Návrhářem karoserie nebyl prý nikdo jiný, než Luigi Serge, designér legendárního VW Karman a od roku 1953 i majitel Carrozzeria Ghia.
Škodovky byly postaveny v roce 1954 v brazilské karosárně v São Paulo. Ve státě São Paulo pak zůstalo čtyři nebo pět z těchto aut a jedno se dostalo do státu Rio de Janeiro, kde je zakoupil jistý doktor. Provozoval ho v hlavním městě. V roce 1965 se po smrti prvního majitele dostalo auto do rukou tehdy dvaadvacetiletého Emilia. Znal se s rodinou.

O pár let později (v roce 1968), to již byl i majitelem Škody 440 - Spartak z roku 1956, jej prodal a stopa tohoto auta i ostatních z šestice se ztratila. Pokusil se něco vypátrat poté, kdy zjistil, že jeho auto byl vlastně unikát, ale nepodařilo se. Zajímavé jsou Emiliovy vzpomínky na toto auto. Píše o něm, že vůz byl velký, pohodlný a spolehlivý. Jeho provoz byl velmi levný. Vlastně jediným problémem bylo opakované prasknutí poloosy, která nevydržela jízdu po rozbitých ulicích a silnicích v okolí Ria.
Motor prý byl velmi pružný i v malých otáčkách a zcela bez vibrací v otáčkách vysokých. I po letech a při srovnání s dalšími auty, které měl, na Sedana vzpomínal. Je potřeba si uvědomit, že auto se pohybovalo v kopcovité krajině, kde běžná teplota dosahuje 45°C a přesto tato Škodovka zanechala takto příznivý dojem. Samozřejmě, že dnes prodeje lituje, ale v té době to bylo Emiliovo první auto, takže to lze pochopit.
Škodovkám zůstává věrný a ve svých 72 letech si koupil Octavii 1960, kterou mu pomáhám zprovoznit dodávkou některých náhradních dílů. Není to můj první kontakt s Brazílií, ale určitě je nejzajímavější.

Emilio se ozval proto, protože si koupil krásnou Škodovku a pár věcí na ní je potřeba dořešit, aby se s ní mohl projíždět po státě Rio de Janeiro.
No a tak skládáme balíček.
Autíčko je po renovaci a vypadá velmi povedeně. Zajímavostí jsou ovšem markanty ze Škody 440.
Auto je na podvozku s listovým perem na přední nápravě a v palubce jsou bílé přístroje ze Spartaka.. Prostě renovátor vzal to nejlepší, co měl.
Ovšem podle posledního mailu to nemusí být pravda. Po vcelku bagatelních položkách jako je palivová pumpa, součásti rozdělovače a nějaká ta bižutérie, či gumová těsnění, přišel dnes dotaz na dostupnost nových pákových tlumičů...
Takže je docela možné, že se pod hezkým kabátkem budou skrývat ještě překvapení.
Ovšem do konce června se Emilio vydává s o rok starším kamarádem na pěší výlet do Amazonských pralesů... Čipera!