![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() O SPARTAKU ![]() SPARTAKY.CZ ![]() GALERIE ![]() FÓRUM ![]() KNIHOVNA ![]() SHÁNÍM-NABÍZÍM ![]() STAHUJ ![]() Sčítání ![]() Community ![]() MAPY ![]() ![]() ![]() Welcome Anonymous ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Staff Online: No staff members are online! ![]() ![]()
|
![]() Posted by: Rancher on Sunday April 24, 2005 (13:28:10) (2854 Reads) Article Rating: 5
Před 50 lety Škoda 1102 řízená australským jezdcem Majorem Warwickem a jeho spolujezdcem Joe Littlem úspěšně dokončila nejtěžší závod té doby. Tato epocha závodů jakoby v ČR upadla v zapomnění. Mysleli jsme si, že těch pár řádků ze Světa motorů a prakticky tentýž text v dobovém časopise AZNP - Ventil o ročníku 1956 (jel se už jako Mobilgas Trial) bylo vše, co zůstalo zaznamenáno. A najednou se ukázalo, že to nebylo vše. Časopis Tschechoslowakische MOTOR-REVUE z března 1956 se nám dostal do rukou z Finska. Poslal nám ho kamarád Iiro. Aktuálně v roce 2015 k 60. výročí účasti Škodovek. Članek je stejně jako celý časopis v němčině a tak si zde můžete přečíst první část stručného překladu. Článek je o prvním ročníku, který škodovky v Austrálii jely. Tehdy je zastupoval Major Warwick ještě s Tudorem - Š 1102. Za stejných podmínek se pak jely i další ročníky, tenkrát již obsazené Spartaky a dokonce i Feliciemi. Z textu je patrné, že šlo o závod s mimořádnou náročností. ![]() První závod byl uspořádán roku 1953 Australian Sporting Clubem, pod patronací olejářské firmy Redex (Austrálie), jejíž jméno nese dodnes. Trasa tehdy vedla kolem celého australského kontinentu a měřila téměř 10.500 km. Pro zvýšení náročnosti se druhý rok jelo již 15.500 km s průjezdními kontrolami po trati. Třetí ročník byl ještě těžší! Trasa měřila 17.000 km, kontroly byly stavěny tak, že nebylo možné po trati dělat větší opravy strojů, při nutnosti dodržet předepsané časy. Ve výsledku to znamenalo průměrnou rychlost 64 km/h, přičemž nehrál vůbec roli obsah motoru – vozy s obsahem 1100 ccm musely držet krok s čtyřlitrovými. Předepisované průměrné rychlosti byly stanovovány podle charakteru terénu, v určitých oblastech kolem 50 km/h, jindy i k 80 km/h. Podmínky závodu byly velmi těžké. Připuštěny byly pouze vozy bez úprav, vyjímku tvořily pouze úpravy interiéru. Všechny důležité části automobilů byly označeny speciální barvou a číslem, aby se zamezilo nepovoleným výměnám.Poškozené nebo nahrazené díly byly po ukončení závodu ohodnoceny 250 nebo 500 trestnými body. Trestný bod dostal řidič také za přiliš brzský příjezd na kontrolu, nebo za pozdní průjezd. Vždy platilo jedna minuta je jeden trestný bod. Soutěž byla tvrdá i vzhledem k délce a vysokým průměrným rychlostem. Obrovská rozloha, na které se soutěž konala, zahrnovala mnoho různých scenérií. Od řídce obydlených oblastí buše střední Austrálie, přes měnící se písečné duny Australských Alp s mrazivými nocemi na jihu, po tropické podmínky v blízkosti desátého stupně jižní šířky na severu. To vše kladlo na účastníky ohromné nároky. Už jenom samotné zásobování pohonými hmotami pro účastníky znamenalo velké obtíže, takže posádky vozily sebou významné množství paliva. Na západním pobřeží byly čerpací stanice vzdáleny až 750 km. Přestože na jízdu během třítýdenního závodu bylo vyčleněno 260 hodin a na odpočinek 245, nemohla většina účastníků volný čas využít, neboť museli opravovat svá vozidla. Mnohdy si opravy vyžádali celý volný čas a nezbyl čas na spánek. Pak bylo možné vidět vyčerpané konkurenty, jak leží na holé zemi a protahují své znavené údy. Vzdálenost byla skutečně smrtící. Tak jen při etapě z Mt. Isa přes Tennant Creek do Darwinu na severním okraji cesty byla na 1738 km dlouhé trati pouze jedna zastávka k hodinovému odpočinku. Dále 2700 km dlouhá trasa z Darwinu přes Katharine, Fitzroy a městečko Broome do Pt. Hedland obsahovala jednu osmihodinovou zastávku ve Fitzroy, kde se po trati nacházel jediný hotel s pár postelemi. V jižní části na cestě z Perthu do Cedune byla na 2040 km dlouhém úseku jen jedna, dvouhodinová pauza, která byla dost dlouhá akorát na formality časové kontroly, opravy a tankování. Některé z těchto úseků samozřejmě do soutěžního klání zařazeny nebyly, mnohdy proto, že v pouši nebylo vhodné místo, kde by mohla sídlit časová kontrola. O podmínkách, které vládly ve vnitrozemí, hovoří i nařízení v propozicích, že posádka sebou musí vezt 5 litrů vody na osobu a jídlo na týden. Ke všem těmto obtížím – jako snad nejhorší – se řadily terenní překážky, které musely vozy překonávat. Nezpočetné potoky, říční koryta, mnohdy vyschlá, ale občas i vodou výšky jedné stopy, prašné a dlouhé cesty s neviditelnými dírami, které vyplnil tekutý písek, úzké cesty buší, kamenité, blátivé, na kterých se ale musely dodržovat rychlostní průměry. Ale i na dobrých a zpevněných cestách se často drželo takové množství prachu, že i při klidném počasí po průjezdu vozů zůstávala ve vzduchu mračna prachu i několik hodin. Tato špatná viditelnost vedla i ke srážkám. Přes takovéto podmínky a takto těžkou trasu se 21. srpna 1955 postavilo na start v Parratatta parku v Sydney 175 konkurentů. Tito přesně ve 12 hodin vyrazili na těžký souboj strojů a lidí, na jednu z nejtěžších soutěží celé historie automobilismu. Již během prvních 4 dnů soutěže projely vozy první težký úsek „horror section“ mezi Maryborough a Sarina, takže do Cairn přijelo jen málo vozů nepoškozených, a některé dokonce musely již ze soutěže odstoupit. To byl ale pouze začátek, jezdci nebyli unavaní, vozy měli za sebou jen první kus náročné trasy. Průjezd australským středozemím s odbočkou na nejsevernější bod trasy do Darwinu a přejezd na západní pobřeží do přístavu Hedland si vyžádal mezi vozy mnoho obětí, takže v půlce trasy konrolou projelo pouze 83 účastníků, 92 jich ztroskotalo na trati. Než soutěž dorazila 6.září do Adelaide na svoji jižní část, chybělo dalších 15 vozů. A to bylo ještě mnoho těžkého ještě před závodníky. Cílovou páskou projelo v opět v Sydney 55 vozů, často v dost nelítostném stavu. U 33 vozů zjistila technická kontrola praskliny rámu, u jednoho z vozů to bylo dokonce na sedmnácti různých místech! Byla to skutečně „trhací“ zkouška pro lidi a jejich vozy. To vše vyzdvihuje úžasný úspěch Majora Warwicka s vozem ŠKODA, startujícího ve třídě do 1100 ccm s dalšími osmi konkurenty. Do Sydney dojel jako vítěz kategorie, neboť žádný ze soupeřů soutěž nedokončil. V celkovém pořadí mu patřilo 34. místo v boji se silnějšími automobily. S výjimkou prasklé zadní pružiny a opravované přední pružiny, nenašla technická kontrola na podvozku vozu žádná další poškození. To je další jasný důkaz kvality, spolehlivosti a trvanlivosti vozů ŠKODA, jejichž trubkový rám vydrží každé zatížení a jejichž nezávisle zavěšené nápravy si poradí s každým terénem. Toto vítězství je také důkazem řidičských schopností a osobních kvalit Majora Warwicka, kterému tímto přejeme hodně štěstí. Na internetu jsme našli pro rok 1956 výsledkovou listinu Mobilgas Around Australia Trial 1956The winning team of E. & L. Perkins (driving a Volkswagen) received AŁ3750
prizemoney and a new car, plus a ÂŁ2000 bonus if they compete in the
1957 Monte Carlo Rally.
Second place getter J. Masling, K. Miller & H. Cape (driving a Holden)
received AŁ1000
prizemoney, while Third place getter R. Foreman & G. Easton (driving a
Volkswagen) received AŁ500
prizemoney.
State Awards:
Please Note: You can sort this listing by simply clicking on
the column heading
|